*stáhneš tělo na dno a ono vyplave i stokrát mrtvý
faking perfection
Toto je velice romantická fotka ☆彡 Za určitých okolností bych byla ochotná tak vypadat.__
Vracím se k fialové patce. Doufám, že výsledek nakonec bude podobný, když už, spíš léku na afty než zvratkům, čehož se trochu obávám.
__
Jsem přímo nadšená faktem, že příští týden se má oteplovat až na víkendových 18° (to je blbost, ale zní to pěkně).
V pátek jdu fotit Hanny. Pokud bude vážně tak pěkně, domluvím se i s Verčou a budu se cítit aktivně.
__
Dnešní odpoledne jsem věnovala počítání matiky. Mám z toho silně nedostatečný pocit. Nakonec mi ty asi čtyři hodiny doučování a další tři počítání budou totiž stejně na nic. Musím se uklidňovat něčím pozitivním. Musím něco pozitivního najít O.o Hm.. Stává se ze mě velký šperk dýler ^^ Konečně se můj "um" a hlavně zvrhlost dají nějak smysluplně uplatnit. Už mám ty blbosti pro Katu na deštník, bárbínovské ručky s tetováním pro Tar a hodlám vykrást lékárnu pro Lucy. Ještě jsem nedostala svých 20 káčé od G, ale nevermind. Nakonec na ty Rattle Bucket teda mít budu. Pěkné.
__
Pátek byl neuvěřitelně divný.
__
Stáhla jsem si Jeffreeho. To je zlomový bod. Rozhoduju se totiž, jestli ho nenávidím nebo miluju (mezi tím je tenká hranice, vím). Všechny ty písničky jsou velice diskantnské a velice návykové. Hlavně jde ale o to představovat si, jak se u toho zpěvu Jeffree kroutí a šklebí. To se pak z poslechu Beauty Killer stává mnohem zábavnější zážitek xD
☆ If I can't be beautiful I'd rather just die ☆
__
Jdu rozbalit překvápko (vlasy).
Celkem milé překvapení, řekla bych.
*končí (víc než normálně) samomluvnou část*
__
Dočítám Cavea, rozhoduju se, kdo půjde na řadu dál a přemýšlím, jaké knihy považuju za bohatství.
A tak..
Tak to bylo fakt divný
Bouda se sama ušila a zbourala. Zapíchla mi do hlavy jehlu.
Mám dojem, fotku, stavení, třas, lékárnu, nikotin, nemoc a den.
Jsem v tobě, tvůj Satan.
Až mi budou pískat plíce.
Skončí to plaváním s delfíny, kalifornským sluncem, předstíranou lítostí, marcipánovou pěstí, ostřím nože.
Dopadne to zase stejně.
Bouře se přežene na západní pobřeží a zanechá mou zpustošenou východní hranici bez špetky pepře, zbavenu rovníkových pásů a dobrého bydla.
*
V puklinách jsem našla kousky alobalu vhodné k recyklaci. Na sběrném dvoru mi řekly, že moje snaha byla de facto k ničemu, protože tak malé částečky v peci shoří a není z nich žádný užitek.
Pohádky ze studeného talíře.
Kradmé pohledy a sálající strach.
*
Vybočuj nejlépe mezi řadami.
*
Jsem za s tvým klimatem.
*
Dopadne to zase stejně. Přílivem, odlivem, dotykem, zkratem, kamerou, mantinelem, zmrzlinou, nepravidelným tepem a pečlivě opečovávanými jizvami.
*
Hnus.
Ta pachuť na jazyku nemizí.
Mám dojem, fotku, stavení, třas, lékárnu, nikotin, nemoc a den.
V pravidelných intervalech se rouhám a trestám.
Nakonec jsem stejně dezorientovaná. Jako vy.
Smích.
Nahraná hra.
__________________________________________________________
Učím se být sdílná.
Téměř ve vteřinách
Jaktože zase sněží sakra?!
Šla jsem si pro barevnou náplast od paní doktorky, což mi velice zpříjemnilo den, vzhledem k nějakému dějepisu a tak. Velice jsem se bála té sestřičky, protože tam tentokrát byla jiná, než na kterou jsem zvyklá a to mi dělalo vždycky problémy (dlouhá pohádka o mém duševním zdraví nikdy). Nijak mi neulehčil ani fakt, že jsem byla obeznámena s tím, jaké občas mají problémy s očkováním, když je ta injekce nějaká divná a stříká do boku nebo co O.o Eh. Nicméně ta nápast je hlavní. --- Až mi jednou nějaký muž koupí barevné náplasti s obrázkama, bude to vážné. *připisuji na seznam, jak na Niv xD*
Čekala jsem na matku v jakémsi vestibulu MU a připadala jsem si velice důležitě. A taky trochu dementně. Důležitě, protože vysokoškolák, víteco, dementně, protože mě bolela záda a nevěděla jsem, kam se postavit, abych moc nepřekážela.
Firefox mě donutil k nějaké aktualizaci, čímž jsem ztratila svůj Džekovský skin, ale získala fialový leopardí, což taky není k zahození ^^
Sere mě více než dost věcí. Nic nového.
Já se nekamarádím se školou a ona se nekamarádí se mnou.
Nemůžu se soustředit.
Na jednu stranu je to opravdu dojemné, ale na druhou naprosto nepraktické.
Mám pocit, jako bych sem naposledy psala tak před týdnem. Možná je to tím, že poslední dny byly celkem... hm... nabité.
Poznávám nové lidi, i když nikam nechodím. Ha, to je doba!
Zítra by se mi tak líbilo, kdyby bylo zase pěkně, abych při brigádování neumrzla a šlo to rychle, abych mohla zapadnout do Trojky a už se ani nehnout.
Dneska hodlám udělat ozdoby na deštník pro Katu. Ano, hodlám.
Taky bych si mohla opět na chvíli pokecat s Nickem, protože nemusím dělat nic jiného.
Včera jsem měla doučování a bylo to opravdu depresivní. Ne jenom že mi to nešlo, té mé anorektické doučovací ženě navíc děsně kručel hlad v břichu, což bylo opravdu morbidní. Dneska jsem na to pořád musela myslet, když jsem jedla "Maminčino kuře" (kdo tohleto vymýšlí... O.o).
Učitel na anglickou konverzaci mě označil za fashion guru. Cha cha. Ale ta hodina se mi líbila. Konečně jsem měla v něčem navrch XD Mé propracované názory (haha) mi ten den navíc celkem šly formulovat, takže to v kroužku fešn maniak/label whore/Bára šlo velice pěkně. Dokonce jsem stihla i pohoršit výrokem "Fashion is fun." svého nejoblíbenějšího ajtý já-bych-si-teda-matiku-do-malého-sešitu-psát-nemohl spolužáka. Bod pro mě.
Včera jsem byla po dlouhé době ve výtvarce. Nešlo mi to, ale vůně terpentýnu... och ^^ Počítala jsem, jak dlouho už tam chodím a letos je to, podle mých předběžných výpočtů, deset let!! Deset let a já neumím vůbec kreslit portrét, figuru a ostatní anatomické záležitosti. Za těch deset let jsem si taky ještě neoblíbila temperu. Bleh. Zato s akvarelem, tuší a pastelem jsme velcí kamarádi. Za těch deset let jsem se naučila nebát se papíru, což je nejdůležitejší, řekla bych. Nevíhodou se to všem stává v prostředí školy, kde se A3 bere jako opravdu vlký papír >.<
Ano, potřebovala jsem si to zrekapitulovat.
Ten sníh, ten sníh.
Můj plán na přebudování bratra na elegána se zasekl ve výrobně.
Osvětim je velice zachovalá. Snad konečně na jaře uvidím něco víc než pláň s základy a blonďatou Polkou - mladým masem.
Předobjednala jsem si další modelku. Což nic neznamená, protože u mě to jaksi ztroskotává na provedení, ale aspoň něco. (S H. se domlouváme už aspoň měsíc.)
Je zajímavé, jak se všechno může tak rychle měnit. Téměř ve vteřinách.
Šla jsem si pro barevnou náplast od paní doktorky, což mi velice zpříjemnilo den, vzhledem k nějakému dějepisu a tak. Velice jsem se bála té sestřičky, protože tam tentokrát byla jiná, než na kterou jsem zvyklá a to mi dělalo vždycky problémy (dlouhá pohádka o mém duševním zdraví nikdy). Nijak mi neulehčil ani fakt, že jsem byla obeznámena s tím, jaké občas mají problémy s očkováním, když je ta injekce nějaká divná a stříká do boku nebo co O.o Eh. Nicméně ta nápast je hlavní. --- Až mi jednou nějaký muž koupí barevné náplasti s obrázkama, bude to vážné. *připisuji na seznam, jak na Niv xD*
Čekala jsem na matku v jakémsi vestibulu MU a připadala jsem si velice důležitě. A taky trochu dementně. Důležitě, protože vysokoškolák, víteco, dementně, protože mě bolela záda a nevěděla jsem, kam se postavit, abych moc nepřekážela.
Firefox mě donutil k nějaké aktualizaci, čímž jsem ztratila svůj Džekovský skin, ale získala fialový leopardí, což taky není k zahození ^^
Sere mě více než dost věcí. Nic nového.
Já se nekamarádím se školou a ona se nekamarádí se mnou.
Nemůžu se soustředit.
Na jednu stranu je to opravdu dojemné, ale na druhou naprosto nepraktické.
Mám pocit, jako bych sem naposledy psala tak před týdnem. Možná je to tím, že poslední dny byly celkem... hm... nabité.
Poznávám nové lidi, i když nikam nechodím. Ha, to je doba!
Zítra by se mi tak líbilo, kdyby bylo zase pěkně, abych při brigádování neumrzla a šlo to rychle, abych mohla zapadnout do Trojky a už se ani nehnout.
Dneska hodlám udělat ozdoby na deštník pro Katu. Ano, hodlám.
Taky bych si mohla opět na chvíli pokecat s Nickem, protože nemusím dělat nic jiného.
Včera jsem měla doučování a bylo to opravdu depresivní. Ne jenom že mi to nešlo, té mé anorektické doučovací ženě navíc děsně kručel hlad v břichu, což bylo opravdu morbidní. Dneska jsem na to pořád musela myslet, když jsem jedla "Maminčino kuře" (kdo tohleto vymýšlí... O.o).
Učitel na anglickou konverzaci mě označil za fashion guru. Cha cha. Ale ta hodina se mi líbila. Konečně jsem měla v něčem navrch XD Mé propracované názory (haha) mi ten den navíc celkem šly formulovat, takže to v kroužku fešn maniak/label whore/Bára šlo velice pěkně. Dokonce jsem stihla i pohoršit výrokem "Fashion is fun." svého nejoblíbenějšího ajtý já-bych-si-teda-matiku-do-malého-sešitu-psát-nemohl spolužáka. Bod pro mě.
Včera jsem byla po dlouhé době ve výtvarce. Nešlo mi to, ale vůně terpentýnu... och ^^ Počítala jsem, jak dlouho už tam chodím a letos je to, podle mých předběžných výpočtů, deset let!! Deset let a já neumím vůbec kreslit portrét, figuru a ostatní anatomické záležitosti. Za těch deset let jsem si taky ještě neoblíbila temperu. Bleh. Zato s akvarelem, tuší a pastelem jsme velcí kamarádi. Za těch deset let jsem se naučila nebát se papíru, což je nejdůležitejší, řekla bych. Nevíhodou se to všem stává v prostředí školy, kde se A3 bere jako opravdu vlký papír >.<
Ano, potřebovala jsem si to zrekapitulovat.
Ten sníh, ten sníh.
Můj plán na přebudování bratra na elegána se zasekl ve výrobně.
Osvětim je velice zachovalá. Snad konečně na jaře uvidím něco víc než pláň s základy a blonďatou Polkou - mladým masem.
Předobjednala jsem si další modelku. Což nic neznamená, protože u mě to jaksi ztroskotává na provedení, ale aspoň něco. (S H. se domlouváme už aspoň měsíc.)
Je zajímavé, jak se všechno může tak rychle měnit. Téměř ve vteřinách.
Měla bych si udělat tričko Chuck Palahniuk ruined my life, protože jo.
vrau vžáu vrau vžáu vrau vžáu VRAU
To jsem takhle byla s Dcerou na zlatavém moku, aby to aspoň nějak pěkně začalo. Až na ten můj prázdný žaludek to bylo velice příjemné. Měly bychom to opakovat častěji. A navíc tam měli Star Warskovský pin ball, který vypadal dojemně nebezpečně.
Jsem totálně in láf s elvísovskými covery *_* Mám chuť divně se kroutit a představovat si, jako že pohodička.
(Oni mají celé takovéto vtipné album, chňa!)
Zkuste to taky:
Hned první den mě zmohl/znechutil natolik, že jsem si i to doučování přesunula.
Lehla jsem si do postele, teatrálně otevřela poznámky do fyziky a jak to asi mohlo pokračovat dál... -_- (Ano, dementně.)
Moje mrkvičková hlava nezůstala bez povšimnutí. Chi chi. Už se těším na modrou. Jestli někdy.
Ovšem pozor!!! Já - budu - mít - brigádu - ! Člověk by neřekl, že se toho u mě fakt někdy dožije. Asi si z toho nebudu moct zaplatit dovolenou ve Skandinávii, ale každá koruna dobrá, že ano. Bude ze mě letáčková žena. -- Možná bych se tak nakonec mohla dostat na ty akce, na které chci. Cha.
Jenom ta zima zase.
Cave je úchyl. Ovšem je to první člověk, který mě donutil přemýšlet o vagíně Avrilky Laviňkové. Nejsem si jistá, jestli je to pozitivní nebo negativní fakt, ale rozhodně stojí za zmínění.
Och.. Úplně mám chuť si načesat vlasy, rozcuchat svého vymyšleného muže a klapat podpatkama *stále poslouchá elvisoviny*
Tyto malé radosti mě zachraňují ^^
A samozřejmě že jsem zapomněla na toho netopýra pro Tau >.<
Chci korzet.
Nemáte pocit, že má teď pořád někdo narozeniny? Je to nějaké plodné období.
Kocour mi na ruku vyškrábal pozoruhodný polohvězdicový útvar. Kdyby to byl člověk, byla by to ještě větší mrcha než normálně.
Naše třídní má třicet, my jsme jí balónkovali a já mám pocit, že byla nějak málo zaražená. Buď byla ještě kocovinová nebo si moc zvyká, holka.
Začíná se objevovat strašně moc různých harajuku databází, klubů a já nevím čeho. Bit confusing.
Irina Lazareanu je jedna z mála opravdu zábavných modelek. A zpívá. A kámoší se s Petem Dohertym, kterému říká Peter.
Po dvou týdnech se zase dívat na všechny ty ksichty... Nemít oběd. Eeek.
A doprdele co je zač ten Redway magazine? Má to pěkný obal. Asi to chci.
A teď se mi otáčí žaludek.
Jsem totálně in láf s elvísovskými covery *_* Mám chuť divně se kroutit a představovat si, jako že pohodička.
(Oni mají celé takovéto vtipné album, chňa!)
Zkuste to taky:
Hned první den mě zmohl/znechutil natolik, že jsem si i to doučování přesunula.
Lehla jsem si do postele, teatrálně otevřela poznámky do fyziky a jak to asi mohlo pokračovat dál... -_- (Ano, dementně.)
Moje mrkvičková hlava nezůstala bez povšimnutí. Chi chi. Už se těším na modrou. Jestli někdy.
Ovšem pozor!!! Já - budu - mít - brigádu - ! Člověk by neřekl, že se toho u mě fakt někdy dožije. Asi si z toho nebudu moct zaplatit dovolenou ve Skandinávii, ale každá koruna dobrá, že ano. Bude ze mě letáčková žena. -- Možná bych se tak nakonec mohla dostat na ty akce, na které chci. Cha.
Jenom ta zima zase.
Cave je úchyl. Ovšem je to první člověk, který mě donutil přemýšlet o vagíně Avrilky Laviňkové. Nejsem si jistá, jestli je to pozitivní nebo negativní fakt, ale rozhodně stojí za zmínění.
Och.. Úplně mám chuť si načesat vlasy, rozcuchat svého vymyšleného muže a klapat podpatkama *stále poslouchá elvisoviny*
Tyto malé radosti mě zachraňují ^^
A samozřejmě že jsem zapomněla na toho netopýra pro Tau >.<
Chci korzet.
Nemáte pocit, že má teď pořád někdo narozeniny? Je to nějaké plodné období.
Kocour mi na ruku vyškrábal pozoruhodný polohvězdicový útvar. Kdyby to byl člověk, byla by to ještě větší mrcha než normálně.
Naše třídní má třicet, my jsme jí balónkovali a já mám pocit, že byla nějak málo zaražená. Buď byla ještě kocovinová nebo si moc zvyká, holka.
Začíná se objevovat strašně moc různých harajuku databází, klubů a já nevím čeho. Bit confusing.
Irina Lazareanu je jedna z mála opravdu zábavných modelek. A zpívá. A kámoší se s Petem Dohertym, kterému říká Peter.
Po dvou týdnech se zase dívat na všechny ty ksichty... Nemít oběd. Eeek.
A doprdele co je zač ten Redway magazine? Má to pěkný obal. Asi to chci.
A teď se mi otáčí žaludek.
we were hoping for some romance
ale asi se na to vyseru
Pokouším se shlédnout najednou Zalknutí a Nauku o snech. Trochu mě brzdí megavideo a nechuť stahovat.
Trochu se nudím a trochu se mučím.
Dneska je mi od rána nějak divně. Tak jsem zůstala doma.
Někdo mi občas píše a mně vždycky trvá dlouho než zareaguju.
Než naběhne to video, vzpomínám s Bloc Party. Teda přesněj řečeno se pokouším zjistit, jaké období života mi připomínají.
Pak se zase trochu mučím.
Na hlavně mám momentálně, myslím, nejvtipnější věc zatím vůbec. Ano, odbarvovala jsem. Bylo to velice dobrodružné. Cítila jsem se opravdu jako malý chemik a hlavně jsem se bála, že se něco posere a upadne mi patice xD Tak to ne. Nicméně ta mrkvičkovost, co mi tam vznikla mě celkem fascinuje. Snad si to tam i nechám pár dní dýchat a budu zkoumat, jak se asi cítí zrzky. Představa, že bych to mohla mít na celé hlavě je... no... aspoň zajímavá.
Sblogu nikdy neodpustím, že nemá funkci ukládání článků.
Někdy bych chtěla vidět, jak by vypadala taková párty naší školy O.o Víteco.. Křenka ji má, Bigy též (ti toho mají ¬¬! diskokouli..... a tak ¬¬)... Jenomže když o tom tak přemýšlím, vlastně by se to doopravdy vůbec nedalo srovnávat vzhledem k tomu, jak jsme maličkatá škola.
Proč o tom vlastně přemýšlím?
Kočka je málo mazlivá.
Červeného trpaslíka mám už dosledovaného fakt celého (kromě třetí části deváté série, která mi nešla spustit) a Šeldna Kůpra by mohli dodávat častěji.
Nevím, jak to dělám, ale zase nemám peníze. No vlastně vím.. Ve skutečnosti to mám vypočítané. Stovka na From Our Hands + ta jejich zpičená minerálka za třicet korun, sedmdesát korun na odbarvovač, šedesát kafíčkování s Lucy a Adris a už mi z těch mých tří stovek opravdu moc nezbývá. A to je prosím teprve čtvrtého >.< AAA! Opravdu by mě zajímalo, z čeho budu platit Čarodějáles, křest Rattle Bucket, natožpak čím budu ukájet své módní choutky, když se matka teďka pořád tváří tak nepřístupně úžasnému saku a tomu všemu ostatnímu ¬¬ EEh, tenhle výčet jsem neměla dělat. Chytá mě finanční úzkost.
Zase si nepamatuju, kdy jsem sem psala naposled (dneska odpoledne). Takže FOH byli dobří, mám kus paličky (asi si pořídím sbírku paliček od From Our Hands ¬¬ jednou se tím dostanu z dluhů), všechno jsem si pěkně odzpívala, bylo tam celkem málo lidí, ale pořád to nebyl ten euforický zážitek (nicméně něco takového jsem nezažila už tak dlouho...!). Potkala jsem tam ty dvě pseudo buzny, co se mnou na valentýna komunikovali v trojce (teda on komunikoval jenom ten, co měl v úterý večer účes na Billa z TH, abych tomu druhému nekřivdila). Po dlouhé době jsem jela dopravním prostředkem (rozjezdem) bez sluchátek. Na zastávce jsem si počkala tak akorát a nikdo mě neobtěžoval. Připadala jsem si jako kdyby se tam kolem mě utvořila nějaká bublina, která ten zimní prostor přenesla do léta a pomalu praskala, až to byla zase jenom zima. Odcházející, ale stejně.
Wow. *takovéto no opravdu vydechnutí bez objasnění situace a příčiny*
Zítra bych ale možná i někam šla.
Trochu se nudím a trochu se mučím.
Dneska je mi od rána nějak divně. Tak jsem zůstala doma.
Někdo mi občas píše a mně vždycky trvá dlouho než zareaguju.
Než naběhne to video, vzpomínám s Bloc Party. Teda přesněj řečeno se pokouším zjistit, jaké období života mi připomínají.
Pak se zase trochu mučím.
Na hlavně mám momentálně, myslím, nejvtipnější věc zatím vůbec. Ano, odbarvovala jsem. Bylo to velice dobrodružné. Cítila jsem se opravdu jako malý chemik a hlavně jsem se bála, že se něco posere a upadne mi patice xD Tak to ne. Nicméně ta mrkvičkovost, co mi tam vznikla mě celkem fascinuje. Snad si to tam i nechám pár dní dýchat a budu zkoumat, jak se asi cítí zrzky. Představa, že bych to mohla mít na celé hlavě je... no... aspoň zajímavá.
Sblogu nikdy neodpustím, že nemá funkci ukládání článků.
Někdy bych chtěla vidět, jak by vypadala taková párty naší školy O.o Víteco.. Křenka ji má, Bigy též (ti toho mají ¬¬! diskokouli..... a tak ¬¬)... Jenomže když o tom tak přemýšlím, vlastně by se to doopravdy vůbec nedalo srovnávat vzhledem k tomu, jak jsme maličkatá škola.
Proč o tom vlastně přemýšlím?
Kočka je málo mazlivá.
Červeného trpaslíka mám už dosledovaného fakt celého (kromě třetí části deváté série, která mi nešla spustit) a Šeldna Kůpra by mohli dodávat častěji.
Nevím, jak to dělám, ale zase nemám peníze. No vlastně vím.. Ve skutečnosti to mám vypočítané. Stovka na From Our Hands + ta jejich zpičená minerálka za třicet korun, sedmdesát korun na odbarvovač, šedesát kafíčkování s Lucy a Adris a už mi z těch mých tří stovek opravdu moc nezbývá. A to je prosím teprve čtvrtého >.< AAA! Opravdu by mě zajímalo, z čeho budu platit Čarodějáles, křest Rattle Bucket, natožpak čím budu ukájet své módní choutky, když se matka teďka pořád tváří tak nepřístupně úžasnému saku a tomu všemu ostatnímu ¬¬ EEh, tenhle výčet jsem neměla dělat. Chytá mě finanční úzkost.
XXX se stal fanouškem ♥ moc se mi po tobě stýská ♥ , Stýská se mi po něm/ní..x(♥ , stači krok od toho koho miluju ... a už se mi styzkaaa.... ='(( ...♥♥♥ ... a Někdo na Tebe šáhne a já ho zabiju ! ♥.Panebožeproč?! >_<
Zase si nepamatuju, kdy jsem sem psala naposled (dneska odpoledne). Takže FOH byli dobří, mám kus paličky (asi si pořídím sbírku paliček od From Our Hands ¬¬ jednou se tím dostanu z dluhů), všechno jsem si pěkně odzpívala, bylo tam celkem málo lidí, ale pořád to nebyl ten euforický zážitek (nicméně něco takového jsem nezažila už tak dlouho...!). Potkala jsem tam ty dvě pseudo buzny, co se mnou na valentýna komunikovali v trojce (teda on komunikoval jenom ten, co měl v úterý večer účes na Billa z TH, abych tomu druhému nekřivdila). Po dlouhé době jsem jela dopravním prostředkem (rozjezdem) bez sluchátek. Na zastávce jsem si počkala tak akorát a nikdo mě neobtěžoval. Připadala jsem si jako kdyby se tam kolem mě utvořila nějaká bublina, která ten zimní prostor přenesla do léta a pomalu praskala, až to byla zase jenom zima. Odcházející, ale stejně.
I can't eat, I can't sleepStáhla jsem si novou Keru, taky Siouxsie a nevím.
I can't sleep, I can't dream
An aversion to light
Got a fear of the ocean
Like drinking poison, like eating glass
It's so cold in this house
Come and show me how it was
Wow. *takovéto no opravdu vydechnutí bez objasnění situace a příčiny*
Zítra bych ale možná i někam šla.
Ale mám problém.
Ha ha
Nakoupím hodně žvýkaček, takových těch růžových, jak se kvůli nim říká růžový jak žvýkačka.
Aby je bylo čím nakrmit. Jako lvy ve Starém Římě, jako rybičky v akváriu a červy v zemi.
Stejné, zoufalé, hlinité, trochu jako elektrický drát.
Nepříjemné a trochu přesně naopak.
Oči na mě dýchají z obrázků. Skoro jako bych tam byla a doopravdy se ztrapňovala. Přede všemi.
Zprostředkovala jsem krádež svých vlastních přátel. Nechala jsem jim předat si klíče, magnetické klíčenky, Rubikovy kostky, později malé papírky s ručně psanými vzkazy, náramky, nakonec kousky mozku, kokosu a více. Na noze se mi objevil kelímek plný popcornu připevněný pěkně provázkem. Pak jsem dostala rýmu a necítím nic. Pod nohama se mi začaly objevovat měkké polštářky. Pod nohama a v nich a nad nohama a nahoře a v té hoře. Než jsem si stihla propláchnout oko, protože já ho mám děsně citlivé.
Budu se bavit neuvěřitelně, nadpozemsky až vesmírně, kardinálně sama.
Dokud mi život nezruinuje posádku nanobotů.
Řešením jsou nevlídné kraje se svými vlastními bájemi a legendami (vážně to chci nazvat legendou?), pondělními obědy ve školní jídelně, špatně vyváženými barvami, prázdnýma očima, silně nacionálně založenou společností. Jenom nevím, proč pořád Rumunsko považuju za Maďarsko. Chápeme se? S prázdnými kůly, skořápkami od dinosauřích vajíček a salámem.
A pak se vracet s tou legendární novou energií.
Abych vám všem mohla nakopat prdel.
Prvního března
image heavy
Protože je prvního března, šla jsem na rande sama se sebou. Musela jsem prostě dodržet svoji dlouholetou roční tradici a taky bylo pěkně a teplo.
Koupila jsem konečně ty řetězy na záležitost pro Fay a pro mé osobní potěšení.
Šla jsem kolem Moulin Rouge a představovala jsem si, že mi někdo volá s tím, že si tam chce dát sraz a že já mu nadávám, jestli se zbláznil, jestli viděl, co mám dneska na sobě. Pak se oba smějeme.
Koupila jsem si tu Natálii.
Už si vůbec nepamatuju, co je vevnitř, takže mě to asi nezaujalo.
Při placení mě dostal chlap, co měl nákup za tisíc korun. Přemýšlím, jestli bych dokázala v Levných knihách najednou utratit tisíc korun.. Hm..
Málem jsem se nedostala v Zaře z jakéhosi kůl svetříku. Už je mi jasné, proč byl tak levný. Pokračovala jsem žensky do háemka na to mužské sako. Sako nebylo, ale potkala jsem tam ženy (jsou všude).
A ano, zázrak se udál! Asi po dvou měsících jsme konečně odchytly někoho na MMIB, takže čekujte, v nejbližších dnech se tam objeví nový úlovek.
Jak tak svítilo slunko, měla jsem děsnou potřebu něco fotit.
Koupila jsem si ten odbarvovač a začínám se bát, protože je v tom nějak moc pytlíčků.
A Unimoda je nevyzpytatelná!
Názorný příklad:
Miki řeší dilema zvané kabelka YSL za dvě stě korun.
Strčit ji do horní police, aby na ni nikdo nemohl se ukázalo jako nejlepší řešení.
***
Jak jsem tak měla tu fotografickou potřebu, udělala jsem pár nechutně kýčovitých fotek a nejsem nijak spokojená, ale tak co. Nedávno jsem se dívala na dokument o fotografii a strašně jsem si říkala, že taky musím být drzá a přitom splynout s davem, ale moc mi to nešlo.
blé blé blé
Ta holka nalevo je od nás ze školy. Teda už odmaturovala.
Kdybych byla slavný dokumentární fotograf a točili by o mě dokument, dala by se na té fotce najít spousta strašně zásadních odkazů, náznaků a tak vůbec.
Tenhle první březen jsem prožívala s jiným pocitem než ten předešlý, dělala jsem jiné věci a potkala jiné lidi, poslouchala jinou hudbu, měla jiný objektiv a tak vůbec.
Uvidíme, co bude dál.
__________________________
Jinak..
Na zeď jsem si přidělala Ashe a Filippu a čekám, kdy mě přestanou bavit.
Šla jsem kolem Moulin Rouge a představovala jsem si, že mi někdo volá s tím, že si tam chce dát sraz a že já mu nadávám, jestli se zbláznil, jestli viděl, co mám dneska na sobě. Pak se oba smějeme.
Koupila jsem si tu Natálii.
Už si vůbec nepamatuju, co je vevnitř, takže mě to asi nezaujalo.
Při placení mě dostal chlap, co měl nákup za tisíc korun. Přemýšlím, jestli bych dokázala v Levných knihách najednou utratit tisíc korun.. Hm..
Málem jsem se nedostala v Zaře z jakéhosi kůl svetříku. Už je mi jasné, proč byl tak levný. Pokračovala jsem žensky do háemka na to mužské sako. Sako nebylo, ale potkala jsem tam ženy (jsou všude).
A ano, zázrak se udál! Asi po dvou měsících jsme konečně odchytly někoho na MMIB, takže čekujte, v nejbližších dnech se tam objeví nový úlovek.
Jak tak svítilo slunko, měla jsem děsnou potřebu něco fotit.
Koupila jsem si ten odbarvovač a začínám se bát, protože je v tom nějak moc pytlíčků.
A Unimoda je nevyzpytatelná!
Názorný příklad:
Miki řeší dilema zvané kabelka YSL za dvě stě korun.
Strčit ji do horní police, aby na ni nikdo nemohl se ukázalo jako nejlepší řešení.
***
Jak jsem tak měla tu fotografickou potřebu, udělala jsem pár nechutně kýčovitých fotek a nejsem nijak spokojená, ale tak co. Nedávno jsem se dívala na dokument o fotografii a strašně jsem si říkala, že taky musím být drzá a přitom splynout s davem, ale moc mi to nešlo.
blé blé blé
Ta holka nalevo je od nás ze školy. Teda už odmaturovala.
Kdybych byla slavný dokumentární fotograf a točili by o mě dokument, dala by se na té fotce najít spousta strašně zásadních odkazů, náznaků a tak vůbec.
Tenhle první březen jsem prožívala s jiným pocitem než ten předešlý, dělala jsem jiné věci a potkala jiné lidi, poslouchala jinou hudbu, měla jiný objektiv a tak vůbec.
Uvidíme, co bude dál.
__________________________
Jinak..
Na zeď jsem si přidělala Ashe a Filippu a čekám, kdy mě přestanou bavit.
slunce, rýma a muži
Tak. Jsem přežraná.
Ale štrůdl prostě! XD
Tahle fotka je tak škaredá, až se mi líbí.
Možná to vážně bude tím laciným devadesátkovým nádechem, jak říká Miki.
btw: Pozorný stalker zaznamená, že jsem po roce vytáhla kočičí boty, protože fakt bylo teplo a obří díru v botě jsem si mohla dovolit.
Ty špičky mých bot stejně v mé pseudotvorbě zastávají zásadní roli.
Sle duj te !!
Ooo.. z toho by mohla být jednoho dne celá výstava.
Bylo by to takovéto "materiál na výstavu sbíral téměř deset let" bla bla bla.
Dneska jsem si ustřihla staré kalhoty. Měla jsem úžasně vymyšlené, že z toho udělám jakési malé šortky, aby mi z pod velkého svetru, který hodlám najít někde za 10kč, nelezl zadek. Úplně jsem si říkala, že to skoro nebudu muset zašívat, protože to přece ustřihnu delší a založím. Ale cha cha. Samozřejmě to nešlo podle mých plánů. Všechno mě to děsně přestalo bavit, tak buď počkám až mě to přestane nebavit nebo tento úkol deleguju někam výše.
Strašně vzrušující, já vím.
Ale teď vážně.
Objevila jsem pána jménem Ash Stymest, strávila žhavou noc u noutbůku a sedmdesáti stran fešn fóra a nom nom ^^
Sice mě trochu děsí, že mi připomíná Standu, ale velice se snažím a dostávám se přes to xD
Celkem jsem si naplánovala prázdniny.
Zítra je prvního a půjdu sama se sebou na rande jako loni. Nenaruším žádnou smyčku a budu moct všechno svádět na jediný den. Koupím si lístek na FOH, odbarvovač, půjdu se podívat na nějaké hadry a pak zase domů.
V úterý teda koncert.
Ve středu rande s Lucy.
Čtvrtek ranní Trojka.
Pátek mám volný. Šla bych něco fotit.
Sobota oběd s babičkou, pak oslava u Adris.
Neděle všechno dospat a nejlíp umřít.
Ale já jsem taky dobrý šmírák.
Babička mi dala k svátku bonboniéru, kytičku a dárečky, co jí zaslaly různé příspěvkové organizace, aby je podarovala nějakým penízem. Chm.
Matka mi dala žabí polštář.
Ještě pořád jsem přežraná.
Ale štrůdl prostě! XD
Tahle fotka je tak škaredá, až se mi líbí.
Možná to vážně bude tím laciným devadesátkovým nádechem, jak říká Miki.
btw: Pozorný stalker zaznamená, že jsem po roce vytáhla kočičí boty, protože fakt bylo teplo a obří díru v botě jsem si mohla dovolit.
Ty špičky mých bot stejně v mé pseudotvorbě zastávají zásadní roli.
Sle duj te !!
Ooo.. z toho by mohla být jednoho dne celá výstava.
Bylo by to takovéto "materiál na výstavu sbíral téměř deset let" bla bla bla.
Dneska jsem si ustřihla staré kalhoty. Měla jsem úžasně vymyšlené, že z toho udělám jakési malé šortky, aby mi z pod velkého svetru, který hodlám najít někde za 10kč, nelezl zadek. Úplně jsem si říkala, že to skoro nebudu muset zašívat, protože to přece ustřihnu delší a založím. Ale cha cha. Samozřejmě to nešlo podle mých plánů. Všechno mě to děsně přestalo bavit, tak buď počkám až mě to přestane nebavit nebo tento úkol deleguju někam výše.
Strašně vzrušující, já vím.
Ale teď vážně.
Objevila jsem pána jménem Ash Stymest, strávila žhavou noc u noutbůku a sedmdesáti stran fešn fóra a nom nom ^^
Sice mě trochu děsí, že mi připomíná Standu, ale velice se snažím a dostávám se přes to xD
Celkem jsem si naplánovala prázdniny.
Zítra je prvního a půjdu sama se sebou na rande jako loni. Nenaruším žádnou smyčku a budu moct všechno svádět na jediný den. Koupím si lístek na FOH, odbarvovač, půjdu se podívat na nějaké hadry a pak zase domů.
V úterý teda koncert.
Ve středu rande s Lucy.
Čtvrtek ranní Trojka.
Pátek mám volný. Šla bych něco fotit.
Sobota oběd s babičkou, pak oslava u Adris.
Neděle všechno dospat a nejlíp umřít.
Ale já jsem taky dobrý šmírák.
Babička mi dala k svátku bonboniéru, kytičku a dárečky, co jí zaslaly různé příspěvkové organizace, aby je podarovala nějakým penízem. Chm.
Matka mi dala žabí polštář.
Ještě pořád jsem přežraná.
pěkné ženy, deštivě počasí, Bahuhaus/Joy Division, ztráty a debilní vlasy
Dneska byl neuvěřitelně divný den.
Končí mi nemoc a začínají prázdniny.
Zase si toho plno naplánuju a zase mi to všechno proteče mezi prsty a než se naděju, budu muset řešit dopisování testů a podobné sračky.
Do té doby ale nehodlám na nic takového myslet.
Tato baba...
Končí mi nemoc a začínají prázdniny.
Zase si toho plno naplánuju a zase mi to všechno proteče mezi prsty a než se naděju, budu muset řešit dopisování testů a podobné sračky.
Do té doby ale nehodlám na nic takového myslet.
Tato baba...
...je nádherná. Ty oči. Vlasy *_* Och, na osouložení, řekla bych. Plus vlastní ty boty od Acne, co tak miluje Bond.
No ale to by se hodilo na jiný blog.
Byla jsem u učnic nechat si zkulturnit hřívu. A nejsem moc spokojená. Vlastně mě to v ten divný den dostalo jako takové to "a ani....!". Slečna, co se o mě "starala" se mnou prohodila za celou dobu tak deset slov. Ne, že bych měla nějaké touhy vykecávat se s kadeřnicema, ale přece jenom na barvu se se mnou domluvit mohla !! Dobarvila mi odrosty, nicméně dole mi zůstaly ty blonďatějící pramínky z doby, kdy jsem tam měla odbarvený/fialový pramen. Ale v pohodě. To mě nenasralo tolik jako to, že mi zruinovaly moji pracně odbarvovanou ofinu! Žádné odbarvování se nekonalo. Jednoduše mi tam daly jakousi tmavě fialovou, která vypadá ještě tmavěji než ta, co se vyrábí jako přeliv od palette. Prý se to bude vymývat, říkala mistrová. Chce to peroxid, říkám já. Asi si s matkou budeme hrát na chemiky.
Cha, takový dlouhý odstavec o kadeřnicích. Můj mozek se vymývá stále více. Měla bych se zase dostat do nějaké mužské společnosti. Ne jenom do internetové, když moje nejnavštěvovanější stránky jsou permanetně ty zameřené na hadry.
Až z toho mám chuť nafotit něco velice fešn. Vysoké podpatky, nějaká štíhlice a tak.
Jak mi tak na hlavě působila ta zmrvená barva, začala jsem tam číst Smrt Zajdy Munroa. Připadala jsem si trochu nepatřičně. Hrála tam evropa dvě, kolem poletovaly odbarvené slečny a já jsem četla o vagíně servírky River O.o
Což mi připomíná....... Na evropě 2 hráli UFFIE!!!! O.o Co to je? Že by další interpret, kterého mi česká rádia znechutí? S The Ting Tings mi to stačilo, vážění.
Můžu teď vidět jenom malé množství lidí. Musím se pomalu adaptovat, víteco. Tak proč jdu zítra na relativně velkou akci? Budou mě deprimovat lidé, kteří by neměli.
Potřebuju teplo, modré vlasy a nějakou změnu.
A dospěla jsem k názoru, že ta slečna výše mi připomíná jednu spolužačku. Jenom je tak poloviční váhy O.o
Hlásím problém ve vytěsňovacím programu.
Seriously si musím zajít pro tu Natálku.
Chtěla bych něco dostat k svátku. Ale ještě nevím co. Líbilo by se mi, kdyby mi byl zaplacen koncert From Our Hands (už v úterý <3) nebo Invisible Monsters (už v pondělí) a možná to těma vlasama skončilo.
No ale to by se hodilo na jiný blog.
Byla jsem u učnic nechat si zkulturnit hřívu. A nejsem moc spokojená. Vlastně mě to v ten divný den dostalo jako takové to "a ani....!". Slečna, co se o mě "starala" se mnou prohodila za celou dobu tak deset slov. Ne, že bych měla nějaké touhy vykecávat se s kadeřnicema, ale přece jenom na barvu se se mnou domluvit mohla !! Dobarvila mi odrosty, nicméně dole mi zůstaly ty blonďatějící pramínky z doby, kdy jsem tam měla odbarvený/fialový pramen. Ale v pohodě. To mě nenasralo tolik jako to, že mi zruinovaly moji pracně odbarvovanou ofinu! Žádné odbarvování se nekonalo. Jednoduše mi tam daly jakousi tmavě fialovou, která vypadá ještě tmavěji než ta, co se vyrábí jako přeliv od palette. Prý se to bude vymývat, říkala mistrová. Chce to peroxid, říkám já. Asi si s matkou budeme hrát na chemiky.
Cha, takový dlouhý odstavec o kadeřnicích. Můj mozek se vymývá stále více. Měla bych se zase dostat do nějaké mužské společnosti. Ne jenom do internetové, když moje nejnavštěvovanější stránky jsou permanetně ty zameřené na hadry.
Až z toho mám chuť nafotit něco velice fešn. Vysoké podpatky, nějaká štíhlice a tak.
Jak mi tak na hlavě působila ta zmrvená barva, začala jsem tam číst Smrt Zajdy Munroa. Připadala jsem si trochu nepatřičně. Hrála tam evropa dvě, kolem poletovaly odbarvené slečny a já jsem četla o vagíně servírky River O.o
Což mi připomíná....... Na evropě 2 hráli UFFIE!!!! O.o Co to je? Že by další interpret, kterého mi česká rádia znechutí? S The Ting Tings mi to stačilo, vážění.
Můžu teď vidět jenom malé množství lidí. Musím se pomalu adaptovat, víteco. Tak proč jdu zítra na relativně velkou akci? Budou mě deprimovat lidé, kteří by neměli.
Potřebuju teplo, modré vlasy a nějakou změnu.
A dospěla jsem k názoru, že ta slečna výše mi připomíná jednu spolužačku. Jenom je tak poloviční váhy O.o
Hlásím problém ve vytěsňovacím programu.
Seriously si musím zajít pro tu Natálku.
Chtěla bych něco dostat k svátku. Ale ještě nevím co. Líbilo by se mi, kdyby mi byl zaplacen koncert From Our Hands (už v úterý <3) nebo Invisible Monsters (už v pondělí) a možná to těma vlasama skončilo.
Bek tů blek
Ty barvy mě už neskutečně deprimovaly.
Slečna kuřačka je anonymní oběť z lookbooku. Pokud se mi podaří ji tam pohledat, dám sem aspoň odkaz, abych jako nebyla moc velkej kradač.
btw: Tento blog teď vypadá tak krásně, když si ho prohlížíte v IE *_* Skoro to stojí za to jenom proto ho zapnout (konfjůzing věta).
IE já ovšem vůbec nevedu. Takže nahoře otravuje mozzilácký bílý sloupkový útvar (ne, to není naschvál), kterého jsem se za dobu své html kariéry ještě nedokázala zbavit. (Any advice?)
Slečna kuřačka je anonymní oběť z lookbooku. Pokud se mi podaří ji tam pohledat, dám sem aspoň odkaz, abych jako nebyla moc velkej kradač.
btw: Tento blog teď vypadá tak krásně, když si ho prohlížíte v IE *_* Skoro to stojí za to jenom proto ho zapnout (konfjůzing věta).
IE já ovšem vůbec nevedu. Takže nahoře otravuje mozzilácký bílý sloupkový útvar (ne, to není naschvál), kterého jsem se za dobu své html kariéry ještě nedokázala zbavit. (Any advice?)
< Novějších 10 článků
-
Starších 10 článků >
Kategorie:
Archív:
| březen 2010 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | - | - | - | - |
březen 2010 (7)
únor 2010 (17)
leden 2010 (11)
prosinec 2009 (7)
listopad 2009 (9)
říjen 2009 (13)
září 2009 (15)
srpen 2009 (14)
červenec 2009 (4)
červen 2009 (9)
květen 2009 (9)
duben 2009 (9)
březen 2009 (9)
únor 2009 (13)
leden 2009 (10)
prosinec 2008 (13)
listopad 2008 (13)
říjen 2008 (13)
září 2008 (17)
srpen 2008 (16)
červenec 2008 (14)
červen 2008 (10)
květen 2008 (22)
duben 2008 (22)
únor 2010 (17)
leden 2010 (11)
prosinec 2009 (7)
listopad 2009 (9)
říjen 2009 (13)
září 2009 (15)
srpen 2009 (14)
červenec 2009 (4)
červen 2009 (9)
květen 2009 (9)
duben 2009 (9)
březen 2009 (9)
únor 2009 (13)
leden 2009 (10)
prosinec 2008 (13)
listopad 2008 (13)
říjen 2008 (13)
září 2008 (17)
srpen 2008 (16)
červenec 2008 (14)
červen 2008 (10)
květen 2008 (22)
duben 2008 (22)